Jako bronchogenní karcinom označujeme zhoubný nádor vycházející z průdušek. Dnes je na prvním místě v úmrtí mužů na zhoubné nádory a jeho výskyt stoupá i u žen. Významným faktorem, který přispívá k jeho vzniku, je kouření. Má několik typů, které se liší svými vlastnostmi, prognózou a způsobem léčby. Z hlediska biologického chování ho dělíme na malobuněčný SCLC a nemalobuněčný NSCLC, k němuž patří epidermoidní karcinom, adenokarcinom a velkobuněčný karcinom. Nejčastějším typem je epidermoidní karcinom, dále adenokarcinom lokalizovaný mnohdy periferně a s variantou bronchioloalveolárního karcinomu a se vztahem zejm. k jizevnatým plicním procesům a menším vztahem ke kouření (zajímavostí je, že za vznik adenokarcinomů mají hlavně dehty z cigaret na rozdíl od jiných nádorů), poté vysoce zhoubný a agresivní malobuněčný karcinom; nejméně častý je pak velkobuněčný karcinom.
Projevy jsou zpočátku málo typické vyskytují se i u jiných onemocnění plic, a proto je zejm. u kuřáků na místě velká opatrnost. Jde o trvalejší kašel, někdy vykašlání malého množství krve - hemoptýza, opakované infekce. Později mohou být bolesti, hubnutí, dušnost a další projevy. Klinické příznaky mohou souviset s městnáním sekretu a vznikem opakovaných zánětů, atelektáz, periferní Pancoastovy nádory mohou vyvolávat příznaky z útlaku nervových pletení, útlak dýchacích cest může vést k dušnosti apod.
Metastázy mohou být v kostech, játrech, ale i jinde. Poměrně časté jsou rovněž paraneoplastické syndromy způsobené ektopickou produkcí hormonů podobných látek. V diagnóze se uplatňuje rentgenologické vyšetření vč. CT, bronchoskopie, cytologické vyšetření vhodné rovněž k vyhledávání u rizikových skupin, ev. stanovení nádorových markerů - onkomarkerů (tumormarkerů).
