Onkologicky nemocní procházejí v průběhu onemocnění typicky několika psychickými obdobími.
1. Odmítání skutečnosti – odmítá uvěřit, že je nemocný. Je na lékaři, aby diagnózu sdělil citlivě, ale reálně, a ujistil nemocného o tom, že nebude trpět. Pacienti se nebojí smrti, ale umírání a utrpení. Děsí je bolest. Nemocný má právo na úplnou informaci. Musí vědět, s čím má bojovat.
2. Zlost – na sebe, na zdravé, na Boha, na narušení plánů. Ztrácí radost ze života.
3. Vyjednávání – slibuje, prosí, vyjednává (např. s Bohem), chce změnit život. Na oplátku chce zpátky zdraví.
4. Deprese – pocit ztráty, újmy, zklamání, beznaděje. Je důležité nemocného chápat, nikoli litovat. Lítost jej ujišťuje o beznadějném stavu.
5. Souhlas – smíření s nemocí, rozhodnutí bojovat.
To, jak budou jednotlivá období probíhat, jak dlouho budou trvat, závisí z velké části na podpoře rodiny a okolí, na přístupu lékařů a ostatního zdravotnického personálu.
Nebojte se s nemocným o chorobě bavit, obejměte ho, pohlaďte, buďte mu oporou. Podporujte ho v činnosti, kterou zvládne, dodá mu to sílu a sebejistotu.
V období depresí se nemusí bát pacient, případně i s rodinou navštívit odborníka.
Nereagujte agresivně na výbuchy zlosti nebo nerudné nálady nemocného. Jde o vztek na osud, ne na vás.
Nikdy nemocnému neberte víru v uzdravení!