Tabák se buď spaluje (u nás především cigarety, doutníky, dýmky), nebo nezapaluje - jde o bezdýmý tabák. Označujeme tak jednak t. šňupací (do nosu), nebo tzv. orální (do úst). Ten může být klasický žvýkací nebo novější "moist snuff" (papírový pytlíček podobný čajovému, který se cucá). Moist snuff je v EU zakázán s výjimkou Švédska.
I když bezdýmý tabák obsahuje řádově o stovky škodlivin méně než tabák, který hoří, každá forma tabáku i každá dávka (např. jednotlivá cigareta) poškozuje zdraví.
Ze všech forem se samozřejmě vstřebává do těla nikotin, ovšem u kouře záleží na pH (nikotin potřebuje ke vstřebání lehce zásadité pH): kouř doutníku a dýmky má vyšší pH, proto se z nich nikotin vstřebává v ústech, pH cigaretového kouře je nižší (je kyselejší), a proto se nikotin v ústech nevstřebává a kouř je třeba vtáhnout až do plic, tedy "šlukovat".
Poté, co byl tabák dovezen z Nového světa, kouřil se spíše výjimečně, a když, tak z dýmek. V té době bylo obtížné rozdělat oheň, neboť zápalky byly vynalezeny až v roce 1826 – a křesadlem si cigaretu nezapálíte. Ovšem v době od importu tabáku po vynález zápalek se značně rozmohlo užívání bezdýmých tabáků.
Definice
Jde o takové tabákové výrobky, které ke své konzumaci nepotřebují hořet: šňupací a žvýkací tabáky.
O rozšířenosti zvyku svědčí mimo jiné skutečnost, že ještě v 19. století patřila plivátka ke zcela standardní výbavě veškerých veřejných prostor vč. úřadů.
Bezdýmý tabák a zdraví
Ve srovnání s dýmajícími či hořícími tabáky je nebezpečnost bezdýmého tabáku pro zdraví výrazně nižší. Ačkoli v souvislosti s dlouhodobým užíváním žvýkacího tabáku je zaznamenán vyšší výskyt rakoviny sliznice úst, je riziko nepoměrně menší nežli u cigaret.
Kuřáci jsou vystaveni 20–25× zvýšenému riziku rakoviny plic, „žvýkači“ jsou ohrožení 2× více než populace, přičemž ale platí, že nádory plic jsou i u nekuřáků mnohem častější než nádory slizniční výstelky úst, hltanu a okolí.
Přepočteno na délku života se kuřákům zkracuje střední délka života o osm let, uživatelům bezdýmých tabáků o 15 dní.
Šňupání či žvýkání tabáku je zdravější než kouření
Přechod na bezdýmé tabáky nabízí kuřákům obrovskou šanci na trvalé zlepšení. Lidé, kteří se pokouší přestat kouřit za pomoci bezdýmých tabáků, mají vyšší úspěšnost, než když si na pomoc vezmou nikotinové žvýkačky nebo náplasti.
Lidé, kteří žvýkají nebo šňupou tabák, se jen výjimečně stávají kuřáky, zato kuřáci, kteří začnou žvýkat nebo šňupat, z velké části zcela kouřit přestanou a i ti, kteří kouří nadále, obvykle značně omezí počet vykouřených cigaret.
Bezdýmé tabáky mají výhodnější profil vstřebávání nikotinu. Ten v krvi stoupá pomaleji než po kouření, zato tam déle vydrží. Zdá se tedy, že tabák sám o sobě je škodlivý jen minimálně, zatímco hoření čehokoli vytváří spoustu škodlivých zplodin.
Přehled bezdýmých tabáků:
Šňupací tabák – sypký výrobek z fermentovaných mletých tabákových listů určený k inhalaci nosem a vstřebání nosní sliznicí (šňupání). Šňupání tabáku vede ke zvýšené tvorbě zbarveného hlenu v nose.
Žvýkací tabák – bezdýmý tabákový výrobek určený ke žvýkání. Jde o sušené tabákové listy, obvykle namočené ve sladkém roztoku. Žvýkání je sice účinnou formou vstřebávání nikotinu, ale vede k tvorbě výrazně zbarvených slin, které žvýkající plivou kolem, nemluvě o tom, že žvýkacího tabáku mají obvykle v ústech velké množství (běžně sousto asi jako golfový míček).
Moist snuff (angl.) či snus (švéd.) – zvláštní forma tabáku určená k uhnětení malé kuličky a jejímu umístění mezi tvář a dáseň. Někteří výrobci dokonce nabízí snus v malých pytlíčcích podobných čajovým. Snus zůstává na místě a vytváří mnohem méně slin, pytlíčky jsou pak již „bezplivací“.
Moderní bezdýmé výrobky – existují i zcela rozpustné tabákové granulky a malé kousky tabákových listů, které se zcela rozpouští a nezpůsobují zvýšenou tvorbu slin.
Zdroj: internet, stop-koureni.cz
