Komerčně šířené informace o biorezonanční terapii při odvykání kouření (léčbě závislosti na tabáku) znějí velmi lákavě, zvláště v kombinaci s odbornou terminologií. "Léčba" je bezbolestná, placená a lze ji podstoupit opakovaně. Přístroj v různých obměnách nabízí léčbu širokého spektra nemocí. Věrohodnost metody ani princip nejsou prokázány. patří k alternativním metodám, není doporučovaným postupem.
Princip biorezonanční léčby závislosti na tabáku, nikotinu
Volně dostupné internetové stránky uvádějí nejčastěji způsob odvykání kouření pomocí biorezonance. Shrnutí informací o přístroji BICOM: princip metody údajně vychází z poznatků kvantové fyziky. Předpokládá, že buňky našeho těla, které jsou vystaveny kontaktu s nikotinem, vysílají patologické elektromagnetické záření. Pro každého jedince je vyzařování zcela charakteristické a přístroj ho diagnostikuje ze vzorku kuřákových slin a jím nedokouřené cigarety (frekvenčního vzorku). Poté vyšle přístroj do těla elektromagnetické vlnění o opačné vlnové frekvenci, kterým by měl "vymazat paměťovou stopu", kterou nikotin v těle vytvořil, a kuřák si jednoduše chuť cigarety nebude už vybavovat.
Reklama také avizuje bezbolestný průběh. Šest hodin předem je třeba vyvarovat se konzumace alkoholu a kofeinu, samotné kouření nemá být omezeno. Před vlastním zahájením léčby závislosti na tabáku (nikotinu) si kuřák zapálí poslední cigaretu, kterou vykouří jen do poloviny. Její vzorek přinese, terapeut jej vloží do pohárku a podle něj se BICOM "nastaví". Pacient se usadí do křesla nebo na lehátko s "modulační podložkou" a jeho ruce, stehna a hlava se dostanou do kontaktu s elektrodami, kterými přístroj přijímá a pak vysílá elektromagnetické vlnění (?).
Doba léčby při biorezonanční léčby nepřekračuje 1 hodinu. Úspěšnost terapie by měla dosáhnout až 80%. Kontraindikací může být
- těhotenství,
- implantovaný kardiostimulátor nebo
- inzulindependentní diabetes mellitus.
Vedlejší účinky biorezonance (biorezonanční léčby) se mohou projevovat
- krátkodobou kovovou pachutí a suchem v ústech,
- ospalostí či mírným podrážděním, případně
- bolestmi hlavy.
Zákrok je možné rozšířit o elektroakupunkturu ucha, "paměťový čip" zesilující účinnost léčby nebo o "antistresový program" doporučovaný kuřákům v zátěžovém období. Metodu je možno podstoupit opakovaně. Pokud bychom prošli manuál přístroje, vyčetli bychom z něj nevšedně pestrou nabídku terapie. Přístroj disponuje více než 340 odlišnými programy. Ze široké škály uveďme několik případů, u kterých výrobce doporučuje biorezonanční léčbu:
- poruchy jaterních funkcí,
- alergie a potravinové intolerance,
- ulcerózní kolitida,
- hubnutí,
- ovlivnění vstřebávání tuků,
- hormonální nerovnováha,
- podrážděný žaludek,
- zubní problémy,
- neurodermatitida,
- juvenilní revmatická artritida,
- záněty prsu s galaktostázou.
Přístroj dále umožňuje vyrobit "nozódu" (homeopatickou substanci z pacientových sekretů/exkretů) a měřit energetický stav meridiánů pomocí elektroakupunkruty. Propagátoři metody se snaží získat věrohodnost různými způsoby. Na svých stránkách uveřejňují certifikáty - většinou se týkají technických požadavků nebo potvrzují absolvování zaškolovacího kurzu. Obzvlášť důvěryhodně působí vyjádření lékaře k biorezonanci, byť nespecifické a nepodepřené konkrétními fakty. V referencích, diskuzích a názorech najdeme děkovné dopisy bývalých kuřáků, z nichž řada nekouří pouze po dobu několika měsíců.
Zhodnocení účinnosti a věrohodnosti metody biorezonance
Podívejme se však na celou problematiku kriticky.
Přístroje využívající biorezonanci nejsou žádnou novinkou. Předchůdce BICOMu byl uveden do provozu na konci sedmdesátých let 20. století v Německu a po svých strůjcích Franzi Moreliovi a Erichu Raschebutovi nesl jméno MORA. Od té doby jsme se s přístrojem v menších obměnách mohli setkat jako s výrobky firmy REGUMED. Biorezonanční terapie bývá proto někdy označována jako MORA-metoda nebo biofyzikální informační terapie.
Zřejmě nejdůležitějším bodem k osvětlení se stává princip metody. Poskytovatelé biorezonanční terapie operují s pojmy, které znějí laické veřejnosti vědecky a nesrozumitelně. Už jen za samotným výrazem "biorezonance" se ve světě fyziky neskrývá žádný jev. Oproti tomu je kvantová fyzika uznávanou teorií, za kterou dostal Max Planck Nobelovu cenu. Nicméně ji nemůžeme použít pro vysvětlení MORA-metody.
Jediným charakteristickým zdrojem elektromagnetických vibrací jsou totiž v našem těle srdce, mozek a svaly. V těle nevzniká žádné harmonické sinusoidní kmitání. Každá částice sice může mít vlnový charakter, nicméně na úrovni buněk a orgánů bychom získali celé spojité spektrum frekvencí, ke kterým bychom jen těžko přiřazovali nějakou informaci. Dělení kmitů na fyziologické a patologické, které se snažíme odstranit působením záření s opačnou vlnovou délkou, se tak stává pochybným.
Biorezonance je ukázkovým příkladem toho, jak lze díky pseudovědeckému jazyku vytvořit zdání serióznosti z nesmyslných tvrzení. Doposud žádná validní studie nepotvrdila účinnost metody. Pro zatím provedené studie naopak srovnávají efekt léčby spíše s placebovým efektem.
V souvislosti s kouřením je účinnost diskutabilní, biorezonance je vhodná nanejvýš jako podpůrná součást terapie u kuřáka, který už se rozhodl s kouřením přestat. Podobně je tomu i v revmatologii a ortopedii, kde se biorezonance nedoporučuje zařadit mezi standardní postupy. Ani alergologie není vhodným oborem, kde by biorezonance našla uplatnění. Diagnostika alergií za použití MORA-metody se neshoduje s klinickými výsledky, kterých bylo dosaženo validními testy, výsledky mají sníženou reprodukovatelnost. O opodstatněné využití se může jednat v případě funkčních gastrointestinálních (trávicích) potíží, je ovšem otázkou, nakolik je ekonomické.
Zajímavý je i odlišný legislativní pohled na biorezonanci ve světě. Ve většině zemí není tato metoda pojišťovnami pro neúčinnost proplácena, výjimku tvoří Německo. Oproti tomu americká The Food and Drug Administration (FDA) některé přístroje využívající biorezonanci přímo zakázala.
V závěru lze říci, že biorezonance nadále zůstává přes veškerou snahu o sofistikovanost metodou pouze alternativní, vědecky nepodloženou a její použití při odvykání kouření není postupem lege artis (není to schválený léčebný postup).
Ke zvýšení zájmu o tuto metodu přispívá jak v laickém, tak odborném povědomí nedostatečná informovanost i obtížnost zbavit se závislosti na nikotinu.
Příspěvek čerpá z dostupných odborných zdrojů, přičemž konkrétní léčba pacienta je vždy záležitostí vyplývající z konkrétního zdravotního stavu pacienta a doporučení odborného lékaře. Příspěvek je určen pouze pro potřeby rozšíření obecného povědomí o současných léčebných metodách a přístupech.
Částečně čerpáno z knihy Závislost na tabáku.
