Rakovina plic
Nádor vzniká neorganizovanou proliferací (růstem) buněk, jejímž základem je mutace DNA (změna genetické informace). Tuto mutaci mohou způsobit faktory biologické (některé viry), chemické (mutageny, karcinogeny), fyzikální (záření) nebo hormonální.
Rozdělení nádorů podle chování
- Nepravé nádory – útvary, které svým vzhledem nádory připomínají, ale vznikly jiným způsobem než abnormálním dělením buněk, např. nahromaděním tekutiny (cysty).
- Pravé nádory
- benigní – nezhoubné – ohraničené od ostatní tkáně, nešíří se do okolí. Recidivují (po léčbě se znovu objeví) vzácně.
- maligní – prorůstají do okolí a jsou schopny se hematogenně (krví), lymfogenně (lymfatickými cestami) nebo přímým šířením rozsévat do ostatních částí těla a zakládat tam metastázy. Vzniku maligního onemocnění mohou předcházet změny, které jsou označovány jako prekancerózy. Jedná se sice o abnormální buněčnou aktivitu, ta ale ještě nemá nádorový charakter. Vývoj v maligní nádor trvá obvykle řadu let.
Nejčastějším nádorem plic je bronchogenní karcinom. Téměř jedinou příčinou jeho vzniku je kouření. Je velmi zhoubný, dlouhou dobu se nijak neprojevuje, a proto bývá odhalen až v pozdních stádiích. Z lékařského hlediska se dělí na malobuněčný a nemalobuněčný.
Malobuněčný karcinom je typický svým rychlým růstem a brzkým zakládáním metastáz. Mezi malobuněčným a nemalobuněčným bronchogenním karcinomem je kromě rozdílů v agresivitě a projevech také rozdíl ve způsobu a možnostech léčby. Nemalobuněčné karcinomy jsou více operabilní.
Plíce jsou také nejčastějším orgánem, ve kterém se vyskytují metastázy zhoubných nádorů jiných orgánů.